A to takým spôsobom, aby tento štát bol donútený vypredávať korporáciam v USA svoje nerastné bohatstvo za smiešne čiastky!
Všetky tu uvedené informácie, sú z oficiálnych dokumentov Medzinárodného menového fondu (MMF) a sú čerpané z dokumentárnych filmov o MMF a z článkov svetovo známych ekonomov ako Joseph E. Stiglitz, Jeffrey D. Sachs, Noam Chomsky, Barry Eichengreen a ďalší.
MMF – HISTÓRIA
Jako „dceřiné“ společnosti OSN byly roku 1944 založeny Mezinárodní měnový fond (MMF) a Světová banka (SB), a to za účelem obnovy poválečné Evropy. To se ovšem ukázalo jako neefektivní a tyto instituce se přeorientovaly na nový program, tentokrát s cílem řídit systém pevných devizových kursů, kdy se hodnota všech světových měn vztahovala k americkému dolaru a ten byl „kryt“ zlatem.
V roce 1971, kdy USA zrušily volnou směnitelnost dolaru (od té doby máme systém volně pohyblivých měnových kurzů členských zemí MMF, v němž je hodnota jednotlivých měn určována trhem nebo zásahy jednotlivých vlád), přestala mít existence MMF smysl. Ovšem místo toho, aby se tato organizace zrušila, se opět přetransformovala v konzultační, poradenský a dozorový orgán členských států poskytující krátkodobé půjčky.
MMF – DNES
MMF je ale převážně veřejnosti znám jako organizace půjčující obrovské finanční prostředky svým členským zemím, kterých je aktuálně 185 (prakticky bez několika států je to celé OSN). Jen v 90. letech 20. století to byly například: Mexiko – 18 miliard dolarů, Rusko – 26,6 miliard dolarů Indonésie, Korea a Thajsko – 35 miliard dolarů a další.
To, co doopravdy MMF dělá, získáme spojením těchto půjček a již zmíněným poradenským a dozorovým orgánem. Nejlepší bude podíváme-li se na konkrétní příklad jedného štátu, kterí hovoří za vše.
ARGENTINA – HISTORIE
V období vojenské diktatury v letech 1976–83 ,vládnoucí generálové (kteří způsobili smrt až 30 tisíc odpůrců režimu) povolali ekonomy vystudované v USA, kteří začali ve spolupráci s MMF aplikovat neoliberální úsporné programy. Jedním z hlavních organizátorů byl prezident centrální banky Domingo Cavallo. Po pádu režimu se snažil prezident Raúl Alfonsín změnit neoliberální politiku. Nepodařilo se mu však zastavit hyperinflaci, která od roku 1975 neklesla pod 90 % ročně, ani odliv kapitálu. V roce 1989 vznikly občanské nepokoje a následné předčasné volby vynesly do čela země Carlose Menema, který navzdory populistickým předvolebním slibům zvolil ostře neoliberální kurz. Po počátečních neúspěších povolal v roce 1991 zpět Cavalla, tentokrát na post ministra financí. Cavallo na radu MMF zbavil místní měnu nezávislosti a připoutal peso pevně k americkému dolaru v kurzu 1:1. V souvislosti s tím proběhly další radikální reformy: liberalizace finančního trhu a zahraničního obchodu a především rozsáhlá privatizace. Byly privatizovány banky, telefonní společnosti, televizní stanice, plyn, voda, elektřina, silnice, železnice, přístavy, letiště, vojenský průmysl, pošta i metro – v naprosté většině do rukou zahraničních vlastníků. Argentina se stala vzorovým státem MMF a neoliberalismu a její politika byla propagována a vychvalována široko daleko.
KDE JE TEDY PROBLÉM ?
Tato politika je dost krátkozraká. Dokud do země proudil zahraniční kapitál skupující státní majetek, byl dostatek dolarů na udržení pevně vázaného pesa v oběhu. Ale když už nebylo dál co privatizovat, dolary přestaly přicházet. Argentinská ekonomika se ocitla na šikmé ploše a od té doby postupně sklouzávala až k bankrotu. Kapitál začal ze země, která předtím zrušila všechny bariéry jeho toku, nezadržitelně unikat a zahraniční rezervy se tenčily. Jednoduše řečeno byl majetek v celé zemi „vytunelován“.
ARGENTÍNSKÁ KRIZE
Stát neměl žádné finanční prostředky a tak si opět musel půjčit u MMF a od soukromých věřitelů (celkem 40 miliard dolarů). MMF ale půjčku podmínil úspornými opatřeními a Argentině v podstatě vzkázal: „My vám půjčíme, ale musíte si dát svoji ekonomiku dohromady, a to podle našich rad a zkušeností.“
Tyto „rady“, kterými byla půjčka podmíněna jsou tzv. úsporné balíčky – to je výrazné omezení státních výdajů na zdravotnictví, školství, zemědělství, sociální oblasti atd. A to je právě největším (prakticky jediným) a tvrdě kritizovaným „lékem“ MMF.
MMF A ÚSPORNÉ BALÍČKY
MMF má jeden univerzální lék na všechny ekonomické neduhy. Říká: „Chcete vyléčit svou ekonomiku a mít víc peněz? Tak musíte šetřit! Pořádně a všude!“ Háček je v tom, že tato politika již byla vyzkoušena v době světové hospodářské krize v 30. letech 20. století a ukázala se jako vysoce nefunkční. Protože když stát začne šetřit a omezí své dotace do jednotlivých oblastí, lidé mají větší výdaje a méně peněz, firmy propouštějí své zaměstnance, lidé přestávají nakupovat a stát vybírá méně a méně na daních. A roztáčí se velké kolo. Stát aby se zachránil, zvyšuje daně a zvětšuje úsporná opatření, firmám se vyplatí odejít podnikat do zahraničí a lidé mají opět méně peněz. Stát pomalu krachuje.
POKRAČOVANIE NABUDÚCE
Presne tak... ...
Šetrenie začína od najchudobnejšieho... ...
Celá debata | RSS tejto debaty