kormidlo

Štát aby sa zachránil, zvyšuje dane a zväčšuje úsporné opatrenia a potom pomaly krachuje. Napriek tomu, že jediné východisko z takej ekonomickej krízy (ako sme už mali možnosť poučiť sa z tej veľkej hospodárskej a na príklade Argentíny) je, aby štát požičané peniaze investoval do nových projektov a podporoval tak firmy a zamestnanosť obyvateľstva. MMF však skalopevne doporučuje pravý opak. Niet potom divu (ako si môžeme overiť aj v štatistikách MMF), že ekonomika väčšiny štátov, ktorým finančne pomáhal MMF s podmienkami úsporných balíčkov, vždy skôr či neskôr krachuje.

ARGENTINA – KRIZE ÚROKŮ

Argentínu nezabila samotná výše dluhu, jenž nakonec narostl na úroveň poloviny HDP.

Taková úroveň zadlužení je ve světě zcela běžná. Například v Japonsku, Německu či Itálii je ještě vyšší. Stát však nepřežil extrémní 20 % úroky, které si nakonec věřitelé účtovali. V roce 2001 by tak Argentina musela dát na splácení úroků celých 9 % HDP. Dříve splácení státního dluhu příležitostně podpořily státem vlastněné banky. Ty ovšem byly zprivatizovány (na radu MMF) do rukou zahraničních vlastníků. Kapitál odtékal z hroutící se ekonomiky plným proudem a žádné rozpočtové škrty nemohly krvácení ekonomiky zastavit.

VÁNOČNÍ MEGABANKROT

V prosinci 2001 připravil Cavallo zatím nejdrastičtější omezení rozpočtových výdajů ve výši 19 % a zároveň uvalil limity na vybírání peněz ze soukromých bankovních účtů. No, když lidem prakticky seberete jejich peníze, tak se jich to samozřejmě dotkne. Chudí argentínci začali rabovat supermarkety, do ulic vyšly davy lidí a prezident de la Rúa vyhlásil výjimečný stav. Policie v noci z 19. na 20. prosince postřílela na hlavním náměstí šest lidí. Ministr financí Cavallo i prezident de la Rúa rezignovali. V následujících dnech se v rychlém sledu vystřídalo několik prezidentů.

CO SE TEDY STALO ?

Byla vyhlášena platební neschopnost, největší státní bankrot v dějinách. Masové protesty pokračovaly a policie zabila celkem přes 30 lidí. Na bankovní účty obyvatelstva zůstaly stále uvaleny nízké limity pro výběr. Nezaměstnanost dosáhla k 20 procentům a 14 z 37 milionů obyvatel žilo pod hranicí chudoby. Na počátku 70. let jich přitom byl jen jeden milion. I počet negramotných se od té doby zvýšil z 2% na 12%.

JDE TO I JINAK…

Prezidentem země na období 2003 – 2007 se stal Néstor Kirchner, který obvinil MMF, že jeho rady a požadavky na řešení finančních problémů země, vedly k rozvratu argentinské ekonomiky.

Kirchner zavedl mnoho změn. Odvrátil se od zavedených praktik MMF a přestal plnit závazky, které vyplývaly z mezinárodních úvěrů. Poté prosadil restrukturalizaci dluhů, které Argentina měla vůči soukromým věřitelům i přesto, že hodně z nich s takovým postupem nesouhlasilo. A jak je vidět, výsledky se dostavily. V roce 2005 vláda v Buenos Aires splatila celý dluh MMF a mimo jiné vyslovila zákaz kontroly svých financí experty MMF.

ARGENTINA – SHRNUTÍ

Přestože byla Argentina v 90. letech na úrovni zemí střední Evropy, tak během několika málo let (díky politice MMF) zažila největší bankrot v dějinách.

Postoj MMF je takový, že si za krizi může Argentina sama a to především nesprávným hospodařením politiků. Jenže jak už víme, do největší bídy se Argentina dostala až po uplatnění úsporných balíčků MMF.

Dalším faktorem svědčícím proti MMF je fakt, že Argentina není jedinou, takto postiženou zemí, ale naopak průběh je podobný skoro ve všech zemích, kterým MMF „pomáhal“. Například Mexiko v roce 1994, východní Asie v letech 1997–98, Rusko a Brazílie v roce 1998 a Turecko v březnu 2001.

POKRAČOVANIE NABUDÚCE